Břetislav Votrubec - Váš průvodce pobytem ve tmě ...
Břetislav Votrubec - Váš průvodce pobytem ve tmě ...
Karel Táborský - Váš průvodce pobytem ve tmě ...
Karel Táborský - Váš průvodce pobytem ve tmě ...

Cesty sebepoznání

Pobyt ve tmě, tichu a samotě ...

Terapie ve tmě - sebepoznání tmou

"Svět archetypů musí zůstat člověku vědomý, ať už jej chápe nebo ne, neboť v něm je ještě přírodou a spojený se svými kořeny. Světový názor nebo společenský řád, který člověka odřezává od praobrazů života, nejen že není kulturou, nýbrž ve vzrůstající míře vězením nebo stájí.“

C. G. Jung

pro ty, co váhají číst, nabízíme poslech relace v Českém rozhlase
Pořad Biolenka - Český rozhlas - rozhovor s Břetislavem Votrubcem, s absoloventem pobytu ve tmě Davidem Janem Žákem, spisovatelem, básníkem, malířem a překladatelem a s jungiánským psychoanalytikem Petrem Knotkem alias Pjérem la Šé´zem, partner Jaroslava Duška např. Čtyři dohody aj.

O pobytu ve tmě, tichu a samotě, jako iniciační možnosti sebepoznání, seberozvoje a zastavení se v čase uvnitř sebe samého bylo popsáno mnoho listů papíru. Tedy stručně k tématům meditace ve tmě, terapie tmou, dunkelterapie, tvůrčí temnota, dobrá tma ... provozní zkušenosti << (klikněte pro zobrazení) .

Jedná se o holotropní prožitek (řecky holos – celý, trepein - směřující od do), tedy prožitek směřující k celosti. Celostní prožitek. Holotropní, celostní stav se projevuje rozšířeným vědomím při pobytu ve tmě na základě smyslového omezení, deprivace, který je doprovázen širokým spektrem psychických obrazů, vjemů, emocí, vizí, náhlého vynoření vzpomínek dávno zasutých, a to mnohdy velmi intenzivně. Dobrých, krásných a naopak.

Začínáme si při procesu terapie tmou na základě této iniciace uvědomovat více sebe samé, jako individuální nestádní bytosti. Uvědomujeme si svoji domestikaci vlivem sociokulturního prostředí počínaje zrozením. Nutnost hledání štěstí ne jako vnějšího jevu a stavu, nýbrž vnitřního pocitu a prožitku. A to není bez práce a vnitřní disciplíny.

Své vzorce a představy nám předali rodiče, příbuzní, sourozenci, kamarádi a spolužáci, milovaní partneři, učitelé, lékaři, mediální manipulátoři.... Bohužel (v dobré víře, ne tedy se zlým úmyslem) s obrazy většinou vlastních nezvládnutých zkušeností. Jsme doslova v zajetí chapadel sociálně-materialisticko-konzumního matrixu. S vnucenými cizími software.

Tímto jsme odtrženi sami od sebe, od svého skutečného individuálního já, sociální schizofrenici. Hrajeme vnucené role, z vnitřní nouze používáme přetvářky, masky (persony), abychom zvládli okolní hru reality. Jinak se chováme v práci, jinak doma, jinak k nadřízeným autoritám, jinak k podřízeným. Jinak na rautu, jinak u kasy supermarketu, jinak když kupujeme nové auto, či obchodujeme. Jinak k manželce, jinak k milence.

Paradoxně k neustále deklarovanému vědecko-technickému pokroku, rozvoji medicíny, biochemie a dalších věd, tedy k existenčně neustále deklarovanému blahobytu, však vidíme exponenciální statistiky nárůstu nemocnosti, prodeje a spotřeby psychofarmak, drog, alkoholu a prázdné televizní zábavy.
Lze důvodně konstatovat, že se v tomto ztrácíme.
A právě proto je velmi užitečné být sám se sebou - uvnitř sebe, ve tmě, tichu a samotě. Pobyt ve tmě využít plně v absolutním klidu a bezpečí k lepšímu sebepoznání. Velká šance uvědomění si vize vlastní vnitřní cesty ke štěstí.

Nevíme, čí, kdo a proč jsme.

V jedné rovině máme mnoho naučených společných, kolektivních, stádních vlastností, v druhé, velmi diverzifikované, individuální, jsme každý unikátním originálem, ale zároveň v propojení s hlubším celkem.

Tyto naše dvě roviny spolu neustále dynamicky navzájem prokmitávají, interferují, konstelují. Výsledkem je pocit vnitřního štěstí a radosti, klidu a jistoty, vitality, chuti do života nebo naopak deprese, neuroza, úzkost, strach, ztráta motivace, burning out, hledání vnějšího štěstí a uspokojení, utrpení.

Všichni lidé hledají a realizují svoji spiritualitu. Vědomě či nevědomě.

Jeden hledá výhled přes svůj horizont, druhý klidně spí v danosti všedních dnů. Někdo si pomůže a nalezne časem vyčichlý náboženský systém, chytrou sektářskou konstrukci myšlenkového modelu, sype peníze psychoterapeutům, někdo kalí své vědomí alkoholem, drogami, legálními farmaceutickými psychofarmaky, hromaděním adrenalinových zážitků, sexem, penězi, hromaděním materiálních předmětů a statků, střídáním a dobrodružstvím mezilidských vztahů ve všech možných rolích, někdo hledá ztraceného, mrtvého Boha.

Všichni, pokud nemáme úplně vypnutou pravou mozkovou hemisféru, skrytě tušíme, intuitivně cítíme, že nalezení fenomenu štěstí a radosti v tomto životě, není jen v hmotné formě, materiální a biochemické rovině našeho bytí. Stejně tak není štěstí jen v duchovní, spirituální, mystické, numinozní, a jak poznal nakonec třeba sám Buddha (Cesta středu), ani v totálně asketické, duchovní, nehmotné, metafyzické formě. Jednou ze silných cest sebepoznání je právě tibetský yangtik - terapie tmou, pobyt ve tmě, tichu a samotě.

Tajemství je ukryto jen uvnitř nás.
V alchymistickém kotli jin a jang naší duše.

V jakési tajemné neustále se měnící a pulzující kosmické harmonii naší individuální hmotné a duchovní formy. V celosti.
Jsme jako mince, která má dvě protikladné strany, jako hůl, která má dva stejné konce.

Pobyt ve tmě, tichu a samotě je dle našich opakovaných zkušeností jedna z cest do hlubin naší duše, našeho sebepoznání, sebeurčení, sebeorientace. Zastavení se v čase, vstup do totální osobní přítomnosti.
Mnozí již tuší, věří či ví, že pouze vědomá přítomnost: já jsem tady a teď, umožní harmonii naší hmotné a duchovní formy, jejich souhru, tajemnou hru bytí. Možnou metamorfozu z deprese a zmatku k harmonii a pocitu štěstí. Zmenšení utrpení.

Pobyt ve tmě, tichu a samotě - terapie tmou - není bez práce a vnitřní disciplíny. Nastartování vnitřní cesty není tabletka, knoflík, joint, sklenka, rychlý sex... tedy rychlá a tím pohodlná cesta. Zvláště první tři dny pobytu ve tmě, tichu a samotě, kdy nás doslova drtí a týrá rozpouštějící se EGO, pocítíme nutnost osobní disciplíny.

Ticho, tma, ztráta pojmu lineárního chronos času
- já sám se sebou NIC a zároveň vše.

Není zbytečné připomenout a pochopit, proč tato iniciační zkušenost sebepoznání – yangtik - vznikla právě v Tibetu a jeho kulturním okruhu, v zemi s obrovskou duchovní a spirituální tradicí a historií.

Ale dohledá se od starých mýtů a pohádek (drak žil na konci černé temné jeskyně, démon se schoval do hluboké černé díry, Jonáše pohltila velryba, aby se mohl znovu zrodit) až po různé iniciační, šamanské rituály (cesty do podsvětních temnot) různých původních kultur napříč celým světem.

Tak právě pro duchovně praktikující má sebepoznání ve tmě, tichu a samotě velkou sílu a význam. Neřknu-li pro moderního konzumního v materialistickém matrixu chyceného člověka. Proto jsme, viz výše, na základě našich opakovaných zkušeností, použili slovo práce.

Pobyt ve tmě, tichu a samotě není virtuální realita.

Vše, co ve tmě zažijete, je jen a jen z vaší "vlastní hlavy" a pro vás. Produkt vaší psyché, mysli, duše. Hlas či světlo z vaší nevědomé oblasti vědomí a propojení s Kosmickým vědomím či kontinuem, Univerzální tvůrčí inteligencí, Bohem, Tvůrcem, Bytím, Kolektivním nevědomím ...... (další synonyma jistě objevíte)

Při procesu terapie tmou, smyslové deprivaci, se vše povaří jak v alchymickém tyglíku středověkého alchymisty, hledače úhelného kamene mudrců a metamorfozy olova ve zlato, v symbolické rovině přeměnu ze zvířecích temných podsvětních archetypů v lidské - evolučně osvícené Duchem, Tvůrčí inteligencí Univerza, Bytím, Jednotou, Tvůrcem, Prvotním zdrojem, Absolutním vědomím, Bohem atd.

Nejste na léčení se snahou v čase zlepšit stav od horšího k lepšímu, ani nejste na zážitkovém pobytu či semináři. Nevhodné tedy pro hledače, pro sběrače zážitků a duchovní turisty.

Nabízíme pouze a jen prostředí pro vaši vlastní iniciaci, kde až jejím následkem poznáte zlepšení vnímání sebe samého, okolní reality, změnu žebříčku hodnot, zvýšení sebevědomí, celkového psychosomatického posunu, možnost nalezení pocitu vnitřního štěstí.

Máte tímto šanci poznat a zažít vjem cyklického, rytmického času kairos a rozpoznání následných synchronicit, neboli výskyt souběhů vnějších událostí, mimo rámec kauzality, logiky příčiny a následku v kontaktu s vaším subjektivním stavem teď a tady. Toto se nastartuje a zůstane do budoucna napořád, nevymizí!

Takto koncipovaný zážitek - jeden týden terapie tmou - vám dá až dvojnásobně více než v prostředí s vnějšími vzruchy a vlivy, kde se budete neustále něčím rozptylovat, odpoutávat a tím sami sebe šidit, podvádět. Mysl totiž setrvačností hledá neustále všemožné podněty - práci. Právě proto jsme místnost pro pobyt ve tmě stavebně-technicky upravili s maximální možnou akustickou neprůzvučností pro nejhlubší možný prožitek.

Získáte výrazně lepší somatické (tělesné) plusy. Šišinka mozková, nepárová tajemná žláza, umístěná za “třetím okem“ mezi hemisférami, produkující mimo jiné hormon melatonin, regulující rytmus spánku a bdění, začne lépe pracovat ve svém rytmu. Je zjištěno, že vliv např. světelného a zvukového smogu moderního světa působí na cyklickou funkci šišinky mozkové a vzniklá rušnost a neúplná chaotizovaná funkce může být jednou z příčin mnohých civilizačních nemocí. Pokud vydržíte absolutně bez jediného světýlka, které by šišinku okamžitě ve tmě aktivovalo k činnosti, sníží se vám např. cholesterol, homocystein, tělesná váha, zmizí symptomy stresu a případné neurozy, budete podstatně lépe a dlouho spát, sexuálně vzpomenete na dobu, když vám bylo 20, můžete se potkat a porovnat se strachem ze smrti, zbavit se porodních traumat aj.

V procesu terapie tmou je velká individuální šance prožít zážitek blízký smrti, viz např. C. G. Jung, R. Moody, S. Grof, E.Tolle, bez skutečného fyzického traumatu, bez rizika změny vědomí, ale s obrovským duchovně-kvalitativním posunem.

Břeťovi běžely vzpomínky před očima, jako v pohodlném kině, retro film života. Vzpomínky, na které dávno dávno zapoměl jdoucí až k vlastnímu porodu, oddělení od matky v porodnici a nehybném omotání v jakémsi povijanu lhostejnou sestrou, donášení k blahodárnému prsu matky jen v určitou hodinu a na určený čas, kterou rozhodl jakýsi lékařský chorobný mozek,
ne on a matka... první odvlečení do školky, první den ve škole, ...pozoroval bez sebemenšího emočního dramatu jako nezůčastněný pozorovatel. Jen se divil a divil (co toho v té hlavě ještě je a nic se neztratilo) a vše byla pravda. Žádná fantazie blud či sen.

Kdo osobně zažil zážitek blízký klinické smrti, nebo studoval např. výše uvedené autory a další ví, že tato retrospektiva vlastního života trvá ve skutečném klinickém traumatu podstatně rychleji od vteřin po minuty.

Paralelně druhý z naší dvojice Kája, který o vás bude pečovat, nikdy žádné reminiscence a vzpomínky na nejvšednější
i silné zážitky ze svého života neměl. Naopak prožíval a potkal velmi velmi silné mysteriozní archetypální zážitky z doby svých pobytů v lesních klášterech v Thajsku, spirituální setkání s opatem thajského lesního kláštera, kde opat právě pronášel moudrou promluvu k mnichům, vtažen mezi ně, přímo před opata čímsi osloven ..., zážitky doprovázené až nesnesitelnou silou blaženosti, lásky, světla a propojení s kontinuem Univerza “jsem vše co jest i to co není“.....

Závěrem,

Veškeré situace umožňující duchovní otevření se jsou ztěžovány nejrůznějšími silami stavějícími se proti němu. Některé
z překážek, jež činí cestu k osvobození a osvícení mimořádně obtížnou a nebezpečnou jsou intrapsychického charakteru. Patří k nim zážitky, jež mohou odradit méně odvážné a odhodlané hledače jako například setkání s temnými archetypálními silami, strach ze smrti a přízrak šílenství. Ještě problematičtější jsou různé střety s vnějším světem a jeho zásahy. Ve středověku riskovali lidé se spontánními mystickými zážitky soud, mučení a popravu svatou inkvizicí. Nařčení
z čarodějnictví, mučení a upalování v současnosti nahradily stigmatizující psychiatrické nálepky a drastická léčebná opatření. Materialistický scientismus dvacátého století zesměšnil každé spirituální úsilí a označil je za patologické bez ohledu na jeho opodstatnění a propracovanost.
Věda se v moderní společnosti těší takové autoritě, že je obtížné brát spiritualitu vážně a vydat se na cestu duchovního objevování.

Nejzřejmějším přínosem hlunbinné zážitkové práce je přístup k mimořádným vědomostem o sobě samých, ostatních lidech, přírodě a o kosmu. Při holotropních stavech můžeme do hloubky pochopit nevědomou dynamiku své psyché...
Zážitky tohoto druhu jsou nesmírně bohatým zdrojem jedinečných vhledů do světa, v němž žijeme.

citace z knihy Stanislava Grofa - Kosmická hra (vydalo nakladatelství Práh, 2013, II. vydání)

Pokud jste dočetli až sem ... pokračujte prosím na odkazu Podmínky (horní menu)